Úvod            Goliáš + Cenar              Corlandus                Deryl

První koně, které jsem v životě zaregistrovala, byli pivovarští valaši a to jsem ještě nechodila do školy. Dál jsem už jen čekala, až mi bude 12 let a vezmou mě do jezdeckého oddílu – menší caparty nebrali. Náš oddíl patřil pod Státní statek Lánov, stáje jsme měli ve Vrchlabí, o 20-30 koní se starali dva placení ošetřovatelé a my pracovali na všem co bylo potřeba. Každou sobotu byla brigáda, dělalo se se senem, vyráběly a natíraly překážky, ošetřovaly cajky, uklízelo se, spravoval autobus na převoz koní (předtím V3S), práce bylo dost a dost. Dodnes si pamatuju heslo z nástěnky, co nám napsal „šéf“: Kdo chce dělat, práci si najde. A je to pravda. Na koních jsem byla denně, kromě střední školy, kdy jsem bydlela na intru resp. na privátě,  tehdy to byly jen víkendy. Vrchlabí byla známá stáj, měla Mistra republiky v military, to byla prioritní disciplína, ale jezdili jsme na drezury, skákání i dostihy - umístění jsme mívali i ve steeplechase. Po revoluci byl klub zrestituován, resp.jeho pozemky a budova, takže byl zrušen. Mezitím jsem našla svého muže, stejného jak před třista lety, založila rodinu a po desetileté  „mateřské“ pauze jsme v roce 1996 založili jezdeckou stáj Step by step. Název vystihuje vše. Kdybych měla říct  své motto, bylo by jím zřejmě právě to.